close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Royal Clan-Chapter3

7. října 2009 v 14:29 | Belli Kristen Cullen |  Creation-royal clan
V pořadí třetí kapitola Royal Clan
Autor:Belli Kristen Cullen
Korekce:Růženka * http://dvorakova.ruza.sblog.cz/

Kapitola Třetí
Vstoupili do třídy, každý s totožnou lehkostí, ale přeci ne stejně. Ta slečna vypadala na víc než na 17 (kolik je i mě), připadala mi moc stará na druhý ročník Rainské střední. Ten kluk však měl ve tváři výraz odpovídající tomu věku, na rozdíl od jeho sestry. Byl takový dětský,ale při tom vyspělý.
Dívka promluvila první.
,,Promiňte,že jdeme tak pozdě, ale museli jsme si zařídit papírování okolo našeho přestupu na tuto krásnou školu," řekla až něžně, jakoby jenom pro učitele.
Pan Other z kapsičky vytáhl kapesníček a otřel si jím čelo. Odkašlal si a vykoktal: ,,Prosím, přivítejte zde dva nové spolužáky, Christyn a Jacka Casiovi. Prosím, vyberte si z těch tří volných míst," ukázal rukou vedle mě a k tomu ještě dodal upozornění pro ostatní: ,,Seznamte se až po hodině." Celá třída se totiž dala do komentování stylu nováčků. No,abych pravdu řekla, byli oblečení jednoduše, a přitom jim to hrozně moc slušelo.
Jedno volné místo bylo u mě a dvě za mnou, doufala jsem, že si ten úžasný neznámý, teď už vlastně známý - Jack - vybere místo za mnou a ke mě si třeba sedne jeho sestra. Ta mi byla sympatická. Ale jako naschvál ho postrčila na židli vedle mě. Skvělé. Ona sama si sedla za mě, tam kde měl u mě v hlavě rezervované místo Jack.
Pan Other začal něco brebentit, měli jsme opakovat to co už jsem dávno znala. Tak jsem tam tak tiše, neklidně seděla. Pořád jsem se snažila pokukovat na Jacka přes vlasy.
On také neseděl v klidu, někdy se hlavou otočil ke mě a pootevřel rty, nebo se jenom koukal z okna? Nevím…
Hodina s probíráním známé látky utekla docela rychle. Stejně jsem se nemohla soustředit na nic, než na Jacka. Když zazvonil zvonek, začala jsem si rychle skládat učení do tašky, chtěla jsem být co nejrychleji pryč. Jack, jak se mi zdálo, si věci uklízel velmi, velmi pomalu. Měla jsem už všechno uklizené a Jack si teprve dával půjčenou učebnici do desek, nic jiného neměl s sebou. Jeho sestra už dávno odešla a ve třídě jsme byli jen my dva. Chtěla jsem se už protáhnout mezi ním a lavicí, ale on se na mě otočil a řekl: ,,Promiň za to ráno. Eliza, říkám to správně?" řekl něžně a zvídavě, trochu chraplavým, chlácholivým hlasem.
Já se zmohla jenom na pár slovíček, už jsem měla docela naspěch kvůli Sam, bude zase neštvaná, jestli přijdu pozdě i teď.
,,Ehm jenom Liz, a můžu tě o něco poprosit? Příští hodinu si sedni k oknu ty, nechci chodit na dějepis pozdě."
Pak jsem trochu rychlejším krokem odešla. On tam pořád stál.
I přes to, že jsem do učebny dějepisu přišla relativně včas, Sam už zmatkovala. Stejně jsme z toho společného úkolu dostali trojku obě dvě. Sam to zkazila, i když to měla připravené na jedničku. Ale i já jsem za to hodnocení mohla, protože moje myšlenky byli úplně mimo. Pořád mi v hlavě zněla ta hnusná věta, kterou jsem řekla Jackovi, přehrávala jsem si tu scénu z dopoledne stále dokola. Docela mě překvapila jeho reakce, neudělal vůbec nic, neřekl ani slovo,j enom tam stál jako socha.
Zbytek hodin utekl dost rychle. Po dějepise mě čekala matematika a dvě hodiny neoblíbeného tělocviku s učitelkou se kterou mám jenom samé problémy.
Přijela jsem domů a hodila klíče na stolek u dveří. Tašku jsem pověsila na židli, úkoly jsem stejně žádné neměla. Zapnula jsem televizi i když nic nedávali, a lehla si na gauč. Usnula jsem.
Probudila jsem se tak o dvě hodiny později. Phil ještě nebyl doma, tak jsem promýšlela, co dál. Vařeno bylo od včerejška.Všechno v domě hotové. Nepřišla jsem na nic co bych mohla dělat. Až na nápad jít se projít ven, jenom tak, bez konkrétního cíle, pročistit si hlavu od světa.
Sice pršelo, ale vzala jsem tužku a nechala Philovi lístek, že jsem šla ven.
Déšť byl příjemný, jenom lehké mrholení. Tak jsem se zachumlala do bundy a vyrazila. Měla jsem naplánováno jít tak čtyři bloky, dál ne. První blok, druhý, třetí. Celou dobu jsem musela přemýšlet o tom, jak se dostat z toho trapného dopoledne ve škole. Třeba by stačilo se Jackovi omluvit.
Při chození jsem se dokonale zabrala do svých myšlenek a oči jsem měla přilepené na chodníku. Nekoukala jsem před sebe, a najednou jsem do někoho narazila tak, že jsem z toho spadla na mokrou zem.
Srazila jsem se s vysokým, štíhlým a přitom svalnatým mužem, nebo klukem. Měl asi tak 20 let. Podívala jsem se mu do obličeje. Měl rozzářený výraz děcka, které právě dostalo autíčko jenom pro radost. Vlasy měl nagelované na ježka, hnědé, s nádechem do bronzova. Jeho oči byly zvídavé a měli totožný odstín hnědé jako u sourozenců Casiových. Byl oblečený docela normálně, ale na můj vkus moc spoře, musela mu být zima.
A já si už myslela,že Casiovi jsou jenom dva. Byl to stoprocentně jejich bratr.
Ten kluk se na mě usmál od ucha k uchu, podal mi pomocnou ruku a k tomu dodal: ,,Promiň, že jsem tě skolil na zem, ale nedala jsi mi žádnou jinou možnost.Takhle zírat do chodníku není moc dobrej nápad, obzvlášť, " odmlčel se a pomohl mi stoupnout si na nohy, ,,obzvlášť pro tak hezkou holku jako jsi ty. Víš kolik úchyláků tu je?"
S radostí, kterou měl v tváři z toho,že mě povalil, jsem mu odpověděla.
,,Dík, ale tady a úchyláci? To ne, tady je i pro ně moc nuda. Hele, nejsi ty taky jeden z těch Casiových?" dodala jsem.
,,Hej, jak to víš?" zachechtal se ,,Myslel jsem, že mě tu nikdo nezná. A ty hned na mě vyvalíš moje přijmení."
Než jsem odpověděla, smetla jsem nežádoucí hlínu ze svých kalhot a pořádně si rozmyslela, co mu říct.
,,Tak dneska jsem měla menši problém s tvým bráchou Jackem. Nemohl bys mu ..." přerušil mě jeho smích.
,,To nemůže být pravda. S Jackem a problém? Haha, ten snad ani neví, co to je" začal se svíjet v křečích smíchu.
,,No tak si mi nevěř, já ti to nemusím říkat ...ehm...a vůbec, jak se jmenuješ?"
,,Jé, promiň, já jsem Mark, příjmení už znáš...a na omluvu za Jacka, i když nevím co ti udělal, i za sebe, tě zvu k nám domů na oslavu...rodiče si usmysleli, že musíme trochu poznat místní komunitu. Bude to v sobotu. Přijdeš?" přešlápl si na druhou nohu a kouknul na mě prosebným pohledem.
No, je to dobrá příležitost, jak je poznat, pomyslela jsem si, a ještě se můžu osobně omluvit Jackovi.
,,A mohla bych si sebou vzít doprovod?" zeptala jsem se. Sam bude rozhodně taky chtít jít. Markův obličej pohasl. "Podle toho, jestli se ten kluk bude chovat slušně, když si s tebou budu chtít zatancovat. Tak jo no," řekl neochotně.
,,A kdo říkal něco o tom, že si přivedu kluka?" tiše jsem se zasmála. ,,Já chtěla vzít kámošku, Marku" dodala jsem.
,,Jo tak k tý nemám žádný připomínky," zase se mu rozjasnil obličej. ,,Tak zítra v osm...bydlíme v tom domě támhle," ukázal do dálky přes ulici.
Koukla jsem se směrem, kterým Mark ukazoval a spadla mi brada. Na konci ulice daleko od ostatních stál dům, který byl jedním z nejstarších z celého města. No nebyl to rodinný dům, byla to Villa Cessi, ve které tak 20 let nikdo nebydlel. V paměti jsem ji měla uloženou jako vilu, která je pohádkově krásná, obrostlá břečťanem, se zarostlou zahradou, o kterou nikdo nepečuje. Divila jsem se, jak ji dokázali tak krásně zrenovovat, odstranit přebytečný plevel, zastřihnout květiny a opravit vše potřebné na fasádě, abych si toho nevšimla. Ještě před týdnem jsem kolem procházela, brána byla zamčená a za ní ten pohádkový prales.
Z toho překvapení jsem se zmohla tak akorát na ,,tak dobře, přijdu ráda, tak tedy zítra ahoj" a pořád jsem koukala na tu pohádkovou budovu.

©21.spol
Práva vyhrazena
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♥Terka♥ | Web | 7. října 2009 v 16:13 | Reagovat

nádherný bloček o Twilight prostě super a krásný dessing

2 Demetri | Web | 7. října 2009 v 19:21 | Reagovat

Taky možnost :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama