close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Royal Clan-Chapter 2

6. října 2009 v 14:19 | Belli Kristen Cullen |  Creation-royal clan
Další kapitola povídky Royal Clan
Autor:Belli Kristen Cullen
Korekce:Růženka * http://dvorakova.ruza.sblog.cz/

Kapitola druhá


Přijela jsem do školy s menším zpožděním a jako naschvál začalo zase pršet. Zaparkovala jsem na školním parkovišti. Rychle jsem přeběhla do budovy, ale liják byl tak silný, že se mi vlasy zvlnily ještě víc. Necítila jsem se moc dobře. Chtěla jsem po tom fiasku na silnici utéct domů. Ale měla jsem takové nutkání jít do školy, že jsem neodolala.
Do třídy jsem vešla v polovině čtení Shakespearovy hry "Romeo a Julie". Učitel češtiny, pan Stein, je pán do nepohody, zažertoval si na můj účet, ale nijak se nevyptával. Byla jsem za to hrozně vděčná - jak bych asi před celou třídou vysvětlovala můj zážitek z rána?
Šla jsem si sednout vedle holky, kterou znám od první třídy. Samantha Carpet je hodně upovídaná,vyzvídavá a o každém ze školy ví nejvíc.
,,Liz, prosím tě, to jsi zaspala nebo co? Co to s tebou dneska je? Vypadáš jak Zombie," řekla zvědavě a na můj vkus trochu drze ještě než jsem si sedla.
,,Ahoj Sam, dík za krásný přivítání, " odpověděla jsem jí ,,měla jsem ráno takovou menší skoro nehodu. Moc se mi o tom nechce mluvit."
,,Promiň, ale bála jsem se, že nepřijdeš kvůli tomu domácímu úkolu, který máme spolu na děják. Co se ti stalo povídej, potkala jsi Smrtku?" uchichtla se.
,,Ale já o tom fakt nechci mluvit,"nedala jsem se tak lehko.
,,Liz, Eliiiz, prosííím, já to nikomu neřeknu, prosím, prosím," škemrala.
No tak bohužel, asi jí to budu muset říct, jinak nedá pokoj.
,,Vyjíždím s autem do silnice, a tam se vyřítí nějaký krásný modrý Bmwéčko a jelo doopravdy rychle až jsem se lekla a..."
,,Slečno Hudsonová a Carpetová, nechcete nám taky sdělit obsah vašeho dialogu? "okřikl nás pan Stein a pak se na nás usmál.
,,Promiňte," řekla jsem a na kus papírku jsem Sam napsala pět slov,
,, Řeknu ti to po hodině"
Konečně zazvonil zvonek, oznamující konec hodiny. Začala jsem si balit věci do tašky a Sam hned spustila: ,,No tak povídej, povídej, jak to dopadlo?" Podívala jsem se na ni takovým znuděným pohledem a začala jsem tam, kde jsem skončila o hodině.
,,Navíc mi ještě "chcíplo" auto uprostřed silnice, tak jsem se snažila samozřejmě co nejrychleji nastartovat. To modrý auto začalo brzdit a zastavilo přímo před tím mým. Vystoupila jsem. Ten modrásek měl kouřový skla." Sam na mě tak zvědavě koukla a zase se věnovala chůzi po chodbě, tak jsem pokračovala v povídání a soustředila se na to, abych nezakopla o vlastní nohy. ,,No a už jsem měla na jazyku takový hnusný nadávky, ale z auta vystoupil...hej," zděšeně jsem ukázala na toho neznámého, který právě šel po druhé straně chodby, zahleděný do hnědých dlaždic podlahy a s nějakým papírem v ruce, ,,to je ON!"
To zájmeno jsem vykřikla tak nahlas, že se na mě otočil celý hlouček studentů stojících u skříněk s lidmi ze šachového kroužku. Ty jsem upřímně neměla ráda. A vzhlédl i ten Krásný neznámý. Zrudla jsem jak rajče z obchoďáku, takové to chemicky vybarvené úplně do ruda. Pořád na mě koukal, ostatní už pokračovali v rozhovorech a činnostech započatých před mým výkřikem. On tam však pořád stál, díval se mi do očí a já se dívala zpátky do jeho krásných zvláštních očí. Okouzlil mě, a to dokonale, jako nikdo jiný nikdy předtím. Samozřejmě léta v mateřské školce se nepočítají.
Zdálo se mi to jako věčnost, jako kdyby se okolo mě zpomalil čas. Pak jsem ucítila silné dloubnutí do boku. Sam do mě šťouchla loktem a táhla mě za ruku pryč do další učebny. Neznámý zase zabořil pohled do podlahy a šel dál.
,,Auu, to bolelo",vyjela jsem na ni.
,,No promiň, ale právě jsem tě zachránila před posměškama lidí ze třídy. Nechceš být zas rudá? Nebo snad jo?" odpověděla na jedno nadechnutí.
Ve chvíli, kdy to dořekla, jsme přišly ke dveřím naší třídy a já se jí zeptala: ,,Ty víš kdo to je?" ,,To je jeden z tý nový rodiny, co se sem přestěhovala z Grónska, přece. Vždyť to učitelka říkala v pátek, pamatuješ?" řekla důrazně.
Teď mi to docvaklo. Casiovi už dorazili. Jenom jsem přikývla na souhlas a šla si sednout k prázdnému stolku u okna.Třetí lavice - docela výhodné místo pro moji osobu, a ještě když sedím sama.
Druhá hodina začala. Chemie, nejnudnější předmět z celého dne. Když nepochopíte látku, myslíte si, že je to ten nejhorší předmět z celého druháku na střední škole. Což nebyl můj případ.
Někdo zaklepal na dveře. Bylo to tiché, lehké zaťukání, jako když zaklepe někdo, kdo nechce vůbec vstoupit, chce jenom upozornit, že tam je. Vešla hubená, krásná osoba s barvou očí stejnou, jako měl neznámý. A jako bych to netušila, za ní se objevil ON.

©21.spol
Práva vyhrazena
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 **Bella:)-MišQa**-tvoje esbénko | Web | 6. října 2009 v 14:45 | Reagovat

ne v pohodě to stihnu tedka píšu ze školy takže pohoda:) máš facebok? na piš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama