
Takže tady je první část povídky jménem Royal Clan...doufám,že se bude líbit zatím jsou napsané tři kapitoly...
Autor:Belli Kristen Culen
Korekce:Růženka * http://dvorakova.ruza.sblog.cz/
Kapitola První
Nikdy jsem nebyla hezká ani chytrá, byla jsem průměrná holka, která znala svoje místo a měla svůj vlastní život.
Všichni mi říkali Liz, ale moje celé jméno bylo Eliza Hudson. Žila jsem jenom s tatínkem, který se jmenuje Phil. Od té doby co mi umřela maminka, se sama starám o chod domácnosti.
Všechno to začalo docela zvláštním dnem. Pršelo, ráno když jsem vstávala, byla ještě tma a trochu se mi motala hlava.Vstala jsem a rovnou šla do koupelny. Phil - samozřejmě ho tak nemůžu oslovovat - už dávno odjel do práce. Nejspíš se s tou prací ožení. Pracuje jako projektant v místní agentuře, odchází brzy, takže mám prakticky každý den ráno jenom pro sebe.
Všichni mi říkali Liz, ale moje celé jméno bylo Eliza Hudson. Žila jsem jenom s tatínkem, který se jmenuje Phil. Od té doby co mi umřela maminka, se sama starám o chod domácnosti.
Všechno to začalo docela zvláštním dnem. Pršelo, ráno když jsem vstávala, byla ještě tma a trochu se mi motala hlava.Vstala jsem a rovnou šla do koupelny. Phil - samozřejmě ho tak nemůžu oslovovat - už dávno odjel do práce. Nejspíš se s tou prací ožení. Pracuje jako projektant v místní agentuře, odchází brzy, takže mám prakticky každý den ráno jenom pro sebe.
V koupelně jsem si promnula svoje zelené oči; jejich barva mě celý život jenom otravovala, ale zase jsem někdy měla ve slunečním svitu modrý lesk. Ten se mi líbil.Vzala jsem svůj oblíbený hřeben a pečlivě - a také bolestivě - pročesala svoje zacuchané vlasy. Vlasy jsem měla hnědé, dlouhé, na koncích kudrnaté. Někdy mě to dost štvalo. Jejich vlnitost jsem zdědila po Philovi, hnědou barvu zase po mamince.
Z koupelny jsem zamířila do kuchyně, už jsem měla pořádný hlad. Z lednice jsem vytáhla džus, ze skřínky cereální tyčinku s příchutí zeleného jablka a sedla si na svoje oblíbené místo, na kuchyňskou linku vedle plynového sporáku. Tam nebyly nástěnné skříňky, jinde bych se se svými 168 centimetry pořádně bouchla do zad. Napila jsem se džusu přímo z krabice, přeci nebudu špinit nádobí. Koukla jsem se na malé hodinečky na mojí ruce, po babičce Hudsonové, které jsem dostala k Vánocům. Ukazovaly půl osmé, nejvyšší čas vydat se do školy.
Oblékla jsem si svoji ošoupanou černo-bílo-žlutě kostkovanou bundu, ke které jsem měla i mikinu. Nemusela jsem si brát pršiplášť ani deštník, už nepršelo.Vzala jsem klíče z věšáčku a vyšla z domu. Na dvorku stál můj brouček, moje autíčko.
To moje krásné autíčko byl Peugeot 205 červené, no, teď už spíš oranžové barvy. Sice trochu starší, ale pořád šlapalo jako hodinky. Nevím jakého roku byl vyrobený, jelikož technické údaje mi tatínek nesdělil. Jenom mi řekl, že je to perfektní autíčko a nemám se o nic starat, všechno zařídí. Bylo mi to celkem jedno, hlavně, že jezdí. Sedla jsem si na nově potaženou sedačku, nastartovala a vyjížděla z příjezdové cesty.
Bydleli jsme v klidné části města jménem Rain´s. No, tomuhle místu se asi nedá říkat město, je to maloměsto, všichni se kamarádí, kriminalita skoro na nule, pár větších obchoďáků, jinak nic moc.
Vjela jsem na silnici.Všechno se to seběhlo během vteřinky. Někdo se ve sporťáku se vyřítil z nedaleké zatáčky. Docela jsem se lekla, protože to auto s modrou metalízou nezpomalovalo. Už byl tak padesát metrů přede mnou a pořád neregistroval, že tam, co míří, vyčnívá moje autíčko. Ještě k tomu mi zhasnul motor. Pokoušela jsem se rychle znovu nastartovat, ale jako na potvoru se motor nechtěl probudit k životu. Řidič toho modrého sporťáku mě už asi zahlídl. Nejspíš silně šlápl na brzdový pedál, protože se ozvalo skřípění brzd.
I když začal brzdit docela brzo, auto ještě úplně nezastavilo. Já jsem beznadějně pořád dokola otáčela klíčkem v zapalování. Nic, motor mi nenaskočil. Byla jsem dost v šoku, když ten sporťák zastavil přímo před "zadkem" mého auta. Naštěstí mě nesmetl. Řidič toho BMW otevřel dveře s kouřovými skly. Já jsem už stála na chodníku. Chtěla jsme na toho dotyčného začít křičet jako hysterka, co to mělo znamenat, ale když vystoupil, silně mi sklaplo.
Bydleli jsme v klidné části města jménem Rain´s. No, tomuhle místu se asi nedá říkat město, je to maloměsto, všichni se kamarádí, kriminalita skoro na nule, pár větších obchoďáků, jinak nic moc.
Vjela jsem na silnici.Všechno se to seběhlo během vteřinky. Někdo se ve sporťáku se vyřítil z nedaleké zatáčky. Docela jsem se lekla, protože to auto s modrou metalízou nezpomalovalo. Už byl tak padesát metrů přede mnou a pořád neregistroval, že tam, co míří, vyčnívá moje autíčko. Ještě k tomu mi zhasnul motor. Pokoušela jsem se rychle znovu nastartovat, ale jako na potvoru se motor nechtěl probudit k životu. Řidič toho modrého sporťáku mě už asi zahlídl. Nejspíš silně šlápl na brzdový pedál, protože se ozvalo skřípění brzd.
I když začal brzdit docela brzo, auto ještě úplně nezastavilo. Já jsem beznadějně pořád dokola otáčela klíčkem v zapalování. Nic, motor mi nenaskočil. Byla jsem dost v šoku, když ten sporťák zastavil přímo před "zadkem" mého auta. Naštěstí mě nesmetl. Řidič toho BMW otevřel dveře s kouřovými skly. Já jsem už stála na chodníku. Chtěla jsme na toho dotyčného začít křičet jako hysterka, co to mělo znamenat, ale když vystoupil, silně mi sklaplo.
Byl vysoký, hubený,ale ne vychrtlý. Měl bílou, hladkou pleť, kterou rámovalo husté, téměř černé obočí. Zpod něj na mě zíraly béžově hnědé oči. Až jsem z nich byla vyvedená z míry, jak byly krásné a jasné, a překvapilo mě,že v těch očích byl náznak údivu a ne paniky. Ta byla v mých očích stoprocentně, podle toho, jak jsem se cítila.Vlasy měl zbarvené stejně jako obočí, téměř černé, rozcuchané, krátké.
Viděla jsem ho tady poprvé, připadal mi jako sen, jako mladík z královské rodiny, který se honosně nese na svých pevných a dlouhých nohách.Takový typ pro krásné princezny, co nejsou spokojené s ošklivými přechytralými cvalíky s mastnou a zanedbanou pletí. Vypadal jako princ na bílém koni, ovšem místo něj s luxusním BMW.
Stáli jsme tam asi minutu, oba tiše. Já se nezmohla ani na slovo. On to vzdal první. Lehce a přitom rychle se otočil a nastoupil do krásného BMW. Jeho motor začal tichounce hučet, objel moje zahanbené auto, bez ostychu šlápnul na plyn a byl pryč.
Viděla jsem ho tady poprvé, připadal mi jako sen, jako mladík z královské rodiny, který se honosně nese na svých pevných a dlouhých nohách.Takový typ pro krásné princezny, co nejsou spokojené s ošklivými přechytralými cvalíky s mastnou a zanedbanou pletí. Vypadal jako princ na bílém koni, ovšem místo něj s luxusním BMW.
Stáli jsme tam asi minutu, oba tiše. Já se nezmohla ani na slovo. On to vzdal první. Lehce a přitom rychle se otočil a nastoupil do krásného BMW. Jeho motor začal tichounce hučet, objel moje zahanbené auto, bez ostychu šlápnul na plyn a byl pryč.
©21.spol
Práva vyhrazena
Práva vyhrazena




good blog